Compas partnerstvi Jaros

Radku, těší nás, že sis opět splnil sen a na přelomu roku úspěšně zdolal nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Najít volné místo v tvém kalendáři pro poskytnutí rozhovoru bylo obtížné, tak se pusťme do rozhovoru.

Po 21 letech jsi završil takzvanou Korunu světa. Jak vnímáš tuto skutečnost?

Všechno je úhel pohledu. Tedy i těch 21 let. Mohlo by se říct, že je to po 25 letech, protože tehdy jsem se poprvé, ale bohužel neúspěšně pokoušel o výstup na nejvyšší horu naší planety Mount Everest. O výstupu na nejvyšší hory všech kontinentů, vlastně o tom že na mě "čekají", začalo mluvit moje okolí poprvé někdy v roce 2010. To se pomalu ale jistě blížil ke konci projekt koruny Himaláje, 14 nejvyšších hor naší planety. Kterou jsem nakonec dokončil teprve jako patnáctý člověk na světě bez používání kyslíkových přístrojů. A pravděpodobně jenom legendární Reinhold Messner a já máme bez kyslíku zkompletované obě "koruny"! To nezní špatně...

Mnoho let je Compas tvým příznivcem. V Compasu se tradičně setkáváme na besedách a letos nás obzvlášť těší, že i Compas pomohl partnerstvím k završení Koruny světa a vlajka Compasu byla s Tebou na vrcholu :).  Co pro Tebe znamená a jak Ti pomáhá podpora od partnerů?

Bez ní by to v podstatě nikdy nešlo. Měl jsem obrovské štěstí, že jako společník ve stavební firmě, jsem si mohl první expedici zafinancovat sám. Dal jsem půl milionu do neúspěšného pokusu o průstup severní stěnou Mount Everestu. I další cesty jsem si hradil převážně ze svého, ale donekonečna to samozřejmě nešlo. V roce 2002 jsem si vyřídil živnosťák na sportovní činnost a víceméně jsem se stal profesionálním horolezcem. I když u nás to samozřejmě nefunguje tak, že když něco vylezeš, nahrne se spousta sponzorů a ty si vybíráš. Na rozdíl od většiny úspěšných sportovců jsme horko těžko sháněli peníze, abychom mohli expedici především uskutečnit. Bez podpory sponzorů se nedá žádná vrcholová sportovní činnost provádět. Moje zdolané vrcholy patří i jim. Stejně tak můj dík...

Cílem Koruny světa je zdolat sedm nejvyšších vrcholů. Které hory to jsou?

Jde o nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Takže mám Everest, Denali, Elbrus, Mount Kosciuszko, Mount vinson, Aconcagua a Kilimandžáro. Někde jsou ale pochybnosti, která hora je nejvyšší. Takže já jsem k tomu ještě přidal pro jistotu Mont Blanc a nejvyšší vrchol Oceánie Carstensz pyramid. Tím pádem se seznam rozšířil na devět, osm jich mám již za sebou.

Je známo, že v současné době lezou na Kilimandžáro i nehorolezci. Jaký máš na to názor a doporučení pro ty, kteří si také chtějí splnit sen?

Pokud jde o Kilimandžáro, nejedná se v pravém smyslu slova o horolezecký výstup. Měří sice úctyhodných 5895 m, ale nehrozí na něm nebezpečí lavin, nejsou zde ledovce a v nich nebezpečné trhliny. Jde prostě jenom o přerostlý Říp. Z hlediska vysokohorského lezení je samozřejmě potřeba správná aklimatizace na nadmořskou výšku. I takováto hora dokáže člověka usmrtit při špatné taktice výstupu. Každý zde může dostat takzvanou výškovou nemoc při nesprávně vedeném výstupu. Na druhou stranu, pokud člověk přistupuje k hoře správně a s pokorou, má na vrchol šanci téměř každý. I když jsem slyšel, že na hlavní vrchol vystoupí jenom 30% těch, kteří se o to pokusí. Je pravda, že například Martina Navrátilová vrcholu nedosáhla. O to víc si cením, že například na podzim pod mým vedením vystoupilo na vrchol všech 21 účastníků výpravy.

Která hora tě doslova „vzala za srdce“ a proč?

Miluji všechny hory, na které jsem kdy vystoupil. Těžko se říká, která byla nejhorší, nejkrásnější, nejtěžší. Ale je jednoznačné, že bez výstupu na nejvyšší horu naší planety Mount Everest by velice pravděpodobně nenásledovalo všechno další. Byli jsme teprve dvanáctý a třináctý člověk, který vystoupil na vrchol ze severní tibetské strany bez používání kyslíkových přístrojů. To je určitě krásné, obzvlášť když si člověk uvědomí, že Messner a Habeler výstup bez kyslíku zvládli neuvěřitelných 20 let před námi.

V Africe jsi nafotil spoustu krásných míst, zvířat, lidí. Co Tě nejvíce překvapilo?

Tehdy jsem si říkal, že už se do Afriky nikdy nepodívám. Musím ale říct, že rovníková Afrika je hodně odlišná. Zaprvé absolutně všechno je tam zelené, poměrně přívětivá teplota a překvapivé "bohatství". Na druhou stranu to, čím všichni známe Afriku, tedy obrovské množství zvěře, taková realita je jenom v chráněných národních parcích. Všude jinde jednoduše jakákoli zvířata sežerou.

Plánuješ se ještě někdy do Afriky vrátit?

Když bych byl upřímný, tak mě návrat do Afriky moc neláká. Znám spoustu hezčích a přívětivějších míst a zemí. Ale mám před sebou další projekt. Nejizolovanější hory světa. A jedna z nich leží v africkém Lesothu. Takže časem budu muset znova na černý kontinent zavítat.

Co chystáš za aktivity v nejbližších dnech?

Mimo to, že bych rád trénoval a připravoval se na další cesty, mám před sebou několik přednášek a prezentací. Jednu z nich i pro zaměstnance a zákazníky Compasu. Což je tradice možná už 20 let. A na konci února mě čeká cesta do Kanady. Moc se těším, protože u nás bohužel letošní zima na sněhu šetří. Tam mě čekají zasněžené vrcholky hor.

Radku děkuji Ti za poskytnutí rozhovoru.  Za Compas Ti přeji pevné zdraví, mnoho zajímavých zážitků v Kanadě i šťastný návrat domů.

Radek Jaros Afrika vrchol Compas

Horolezec, Radek Jaroš
Compas automatizace, spol. s r.o, Romana Prokopová